Karel Vejmelka v prvním týmu Kojotů!
Pokora. To je správné slovo, které charakterizuje misi Karla Vejmelky v NHL. Neuvěřitelná pracovitost v kombinaci s poctivostí a nad tím vším vysoká profesionalita. Totiž ani on sám v tom nejbáječnějším snu neočekával, že se po závěrečném kempu arizonských Kojotů objeví na soupisce prvního týmu.
„Nejen před odletem do Ameriky, ale i v průběhu testů, kempu pro nováčky, ale i při tom závěrečném jsem spíše počítal s pozicí na farmě a třeba, snad si svými výkony řeknu o vstup do NHL,“ vzpomíná exkomeťák nově s číslem 70. Jenomže některé věci se prostě nedějí tak, jak si může rodák z Třebíče skromně představovat, protože o tom jsou příběhy a ten jeho napsala již zmíněná pracovitost, píle, cílevědomost a obrovská vůle.
Postupně svými výkony v přípravě vyřadil své spoluhráče v arizonské organizaci. Ovšem když se k tomu připočte fakt, že to byli a vlastně stále jsou i soupeři o gólmanský post v té nejlepší hokejové lize světa, jen těžko se přemýšlí týmově. Je to boj, někdy o jedné jediné šanci a teď jej vyhrál Karel Vejmelka. Byl zvyklý vyčkávat, i Kometa ho v této vlastnosti zocelila a teď ho čekají zážitky, o kterých snil už jako malý kluk.
Až v posledním zápase přípravy proti Las Vegas dostal šanci odchytat celých 60 minut a byl skvělý, úžasný. Za svá záda pustil jedinou střelu a dovedl svůj tým k výhře 4:1. Předtím si ve dvou zápasech vyzkoušel vždy celou poslední třetinu a jak řekl i jeho mladší bratr, také nadějný hokejový brankář, je velmi těžké nastoupit ,,studený“ do probíhajícího utkání. Přesto v těchto kratších intervalech dokázal soupeř Vejmelku překonat jen jednou.
Ale vraťme se ještě do Vegas. Byť šlo o přípravu, v hledišti sledovalo výkon českého brankáře více než 17 tisíc diváků. Neskutečný zážitek a obrovská show. Nervozita, vědomí, že teď se hraje o další zlom v kariéře, poslední zápas přípravy, to vše a mnohem více probleskne hlavou každému profesionálnímu sportovci. Objevil se tu ještě jeden malý problém. „Ochozy, sedačky jsou na tamním stadionu velmi tmavé a několik minut mi trvalo si na to zvyknout. Hlavně vysoké střely či z dálky letící puk na tmavém pozadí. Několik prvních úspěšných zákroků mě však dostalo do pohody,“ usmívá se Karel Vejmelka. Sám svůj výkon komentuje slovy: ,,Snažil jsem se dělat, co umím a ono to vyšlo.“
Nejdůležitější okamžik se ale odehrál v při zpátečním letu. Již v předchozích zápasech bylo pravidlem, že v letadle si hlavní trenér či generální manažer zve na pohovor hráče, kterým oznámí jejich další program a působení, ovšem mimo první tým. Teď bylo pro Vejmelku překvapením, že pořád nic a že na ,,kobereček“ jde další český gólman Josef Kořenář, který svému českému kolegovi oznámil, že jde na farmu. „Sice mi nikdo oficiálně neřekl, že jdu do prvního týmu, ale zůstali jsme jen dva brankáři a dva do zápasu jít musí, takže to bylo jasné,“ s úsměvem vykládá Vejmelka. Právě arizonská jednička Carter Hutton byl prvním gratulantem. „Už když si vedení zavolalo Pepu Kořenáře, naklonil se ke mně Carter a zašeptal mi gratulaci.“ I tak se projevila Vejmelkova přirozená skromnost a odvětil, že pořád není nic jisté a že se vše může změnit.
Kromě rodiny byli mezi gratulanty i bývalí spoluhráči z Brna, z trenérů pak i například Jiří Horáček. „Potěšilo mě to. Navíc jsem teď sledoval průběh zápasu s Libercem a jsem rád, že klukům se začíná dařit a věřím, že teď půjdou výkony jen nahoru,“ přeje Kometě jejich bývalá opora v brankovišti.
My zase přejeme Karlovi úspěch a ty nejlepší možné statistiky při bojích v NHL. Poprvé to bude dnes v noci s Colombusem, kde se potká s kapitánem české reprezentace Jakubem Voráčkem. „Dima Jaškin mu psal, zda se nepotkáme, ale přiletěli jsme dost pozdě a tak setkáni tentokrát nevyšlo, snad příště,“ uzavírá Vejmelka.
